,,Samozřejmě, nejsevernější české město mne pronásleduje už od prvních hodin zeměpisu!", tvrdí člen úspěšné skupiny Mandrage

Letos jsem se na slavnostech ve Šluknově setkal se skupinou Mandrage. Kluci byli velmi ochotní a i přesto, že byli unaveni, svolili k tomu, že spolu uděláme rozhovor... tak tady je! 

Jak vlastně vaše skupina vznikla?
Kapela Mandrage vznikla v roce 2001 na narozeninové oslavě otců Matyáše Vordy a Víti Starého. Ve složení bicí a kytara hrávali dlouhá léta písničky cizí i vlastní. Poslouchat se to dá zhruba od roku 2007 nebo tak nějak.
Co to znamená MANDRAGE? Proč se zrovna takhle jmenujete?
Mandrage nic neznamená, ale zní to hezky. Jmenujeme se tak proto, že v celosvětovém moři not a zvuků taky nic moc neznamenáme. Ale zníme hezky. Teda docela.
Máte nějakou cílovou věkovou skupinu lidí u kterých chcete, aby je zasáhla vaše hudba?
Ne. Snažíme se dělat hudbu tak, aby se líbila nejprve nám, potom někomu jinému. Moc si nelámeme hlavu nad tím, jestli se bude líbit dětem, lidem v produktivním věku, či seniorům. Rozhodně se nesnažíme skládat tak, aby výsledná píseň oslovila např. pouze čtyřicátníky, prostě něco nahrajeme, a oni si k tomu lidé už nějak cestu najdou.
Na čem momentálně pracujete?
Chystáme se na podzim vydat novou desku, takže se většina naší práce teď točí kolem toho.... Skládání a poslední úpravy písniček, výběr studií, promo fotky, klipy k novejm singlům... Ale je toho samozřejmě mnohem víc, festivalová sezóna je v plném proudu, takže neustále někam jezdíme hrát anebo jinak pracovat... Například teď jsem se právě vrátil ze zkoušky s kapelou A Banquet se kterou nás čeká letos několik společných setů (například na Rock for People). Rozhodně se nenudíme.
Dle čeho vybíráte z nabídek koncertů?
Nevybíráme. O veškerý management (a tedy i koncerty) se stará agentura Wink. Pokud jedeme turné, snaží se místa vybírat tak, abychom co nejlépe pokryli celou republiku (a třeba i kousek Slovenska), pokud zrovna turné nejedeme, objíždíme festivaly podle miliónu různých kritérií... Pokud vím, tak to v zásadě probíhá tak, že někdo (třeba ze Šluknova) zavolá s tím, že tam pořádají slavnosti a že by chtěl, abychom tam hráli. Máme-li čas, naše manažerstvo pošle technické požadavky, smlouvu a spoustu dalších papírů, tenhle někdo ze Šluknova si to přečte, a pak to buď potvrdí, nebo ne. Ale my, jako kapela, stojíme úplně mimo tenhle proces, pouze se nám objevují další kolonky v našem online diáři.
Jak se vám změnili životy, když jste se stali slavnými?
Nezměnili, nejsme totiž slavní. Slavná je píseň Šrouby a Matice, pak je trochu slavnejch pár dalších písní, pak je několik lidí co zná kapelu Mandrage, ale jejíma členama se nikdo (kromě několika skalních fans) moc nezabývá... I přes to jsme si ale vědomi toho, že slovo Mandrage začíná mít tady v okolí nějaký zvuk a snažíme se podle toho chovat. Vozíme sebou spoustu vlastní techniky, vlastního osvětlovače, snažíme se dělat nějkou větší show. Což znamená, že máme víc práce, větší zodpovědnost a více výdajů. Na druhou stranu vždycky když jedeme turné a já pak vidim jak to vypadalo, vím, že to za to stojí.
Zvládáte časově soukromý život i skupinu?
Zvládáme. Někdy je to náročné, ale zvládáme to. Naše ženy a dívky jsou chápavé, přátelé trpěliví, takže i když jsme občas doma tak pět minut v měsíci, náš osobní život tím většinou příliš netrpí.
Kolik máte volného času? Jak ho rádi trávíte?
Volného času je stále méně, nicméně když už někdy volno je, pak si většinou stejně hraju s klávesama doma. Rád bývám se svojí dívkou a pak taky hodně rád piju paňáčky. Letos mám v plánu dvě dovolené, jednu budu trávit na Rock for People, druhou na vodě. Myslím, že to máme v zásadě všichni podobně. Dívky, hudba a alkohol.
Jak vypadá takový váš běžný den?
Různě. Velká výhoda muzikantského života je, že nemáte moc takových těch “běžných” dnů. Někdy to vypadá tak, že vstanete brzo ráno, sednete si do dodávky, někam jedete hrát a vrátíte se pozdě v noci. Pak jsou dny, kdy vstanu, udělam si kafe, chvilku doma hraju, pak jdu na zkoušku a pak za dívkou, někdy se probudim ve studiu s kocovinou a celej den se tam usilovně snažim neopít a něco nahrát..... Běžné dny zkrátka nejsou.
Neunavuje vás koncertovat? Odřekli jste někdy nějaký koncert jen proto, že jste neměli náladu?
Něco takového se nikdy nestalo a ani nestane. Myslím že na světě není hudebníka, co by si tohle dovolil. Jednak by to byla obrovská sprosťárna vůči všem lidem, kteří si zaplatili lístky na koncert, jednak jsme smlouvou vázáni k tomu, že když něco takového uděláme budeme pořadateli platit pokutu jako hrom, jednak nás koncerty živí, a jednak nejsme idioti, byť to tak možná občas vypadá. Pokud si pamatuju, za celou dobu svojí kariéry jsme zrušili pouze asi čtyři koncerty z důvodu pobytu někoho z členů v nemocnici. Občas už jsme sice měli k rušení koncertu nakročeno, vždycky se ale jednalo o případy kdy pořadatel nebyl schopen splnit alespoň základní body smlouvy (například velikost pódia, světla, dostatek elektrického proudu, síla PA aparatury) a vždycky jsme se nakonec s pořadatelem nějak domluvili. Nikdy se nejednalo o naší zvůli. Koncertování nás baví, a byť to někdy je skutečně velmi únavné, neumím si představit, že bychom my, nebo kdokoli jiný z branže něco takového udělal. To prostě nejde.
Jak vznikají nové písně? Kdo je píše?
Valnou většinu textů píše náš kytarista Josef Bolan, jelikož je jediný z nás, kdo je ochoten to verbální martyrium podstupovat. Hudbu pak skládáme společně ve zkušebně, někdo začne něco hrát, někdo jinej do toho začne hrát něco jinýho a tak dál a tak dál, až je z toho najednou písnička. Pak se s tim většinou ještě hrozně dlouho patláme postprodukčně (postprodukcí rozuměj to, že všichni sedíme u počítače a strašně se hádáme, jestli je třetí sloka lepší když začíná cinknutím na triangl nebo zvukem rozbitý flašky) a když dospějeme k názoru, že už se to aspoň trochu dá poslouchat, pošleme to ven.
Jakou hudbu rádi posloucháte?
Každej úplně jinou a dost různou. Každopádně se ale nesnažíme nijak zvlášť omezovat žánrama. Rád si poslechnu cokoli - od vážné hudby přes rock, pop, jazz, punk, dubstep a disko až k folku. V každém žánru je trocha kvalitně a dobře udělané hudby a spousta sraček, chce to jenom bejt mlsnej a vybírat si.

Co chystáte na prázdniny?
Jak už bylo řečeno, většinu času budeme věnovat harcování po festivalech a prací na nové desce. Na moc ostatních věcí už nezbývá čas. Takže lopota, lopota, lopota!
Slyšeli jste už někdy o Šluknově?
Samozřejmě, nejsevernější české město mne pronásleduje už od prvních hodin zeměpisu! Mimo to mám tam u vás několik přátel za nimiž se snažím občas jezdit, takže o Šluknově vím. Mimo to mě bohužel nemohou minout občasné zprávy o sociálních nepokojích tam na severu. Sleduji je s neklidem, ale věřím, že vše dobře dopadne.
Jak se vám zde vystupovalo?
Bylo to příjemné, myslím, že se koncert docela povedl. Mimo to se o nás všichni moc hezky starali, děkujeme moc.... A taky samozřejmě děkujeme všem co přišli, rádi jsme Vás viděli. Škoda jen že počasí nevyšlo úplně dobře. Ale tak už to asi na drsném severu chodí.
Chtěli byste něco vzkázat čtenářům?
Já asi ani ne. Stejně koukam, že už mluvim nějak moc dlouho. Tak toho už radši necham. Každopádně doufam, že sme se neviděli naposledy.

                                                                                                                                             Eda Žďánský ve spolupráci s kapelou Mandrage 

Foto k rozhovoru a k vystoupení skupiny Mandrage zde: edazdansky.rajce.idnes.cz/SEDME_ZAMECKE_SLAVNOSTI_SLUKNOV%2C_28._29._6._2013/

autor: Eda Žďánský